Nejsem tak bohatý...

Každý jsme alespoň jednou za život slyšeli dnes již okřídlené Rothschildovo heslo: "Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci". Každý z nás si v životě už několikrát vyzkoušel, že kvalita holt něco stojí a stejně jsme všichni nepoučitelní. Čím to je?

Snad je to tím, člověk je od přírody v podstatě líný tvor a snaží se furt hledat nějaké zkratky. Co kdyby se stal zázrak a ta bunda s neznačkovou membránou za čtvrtinovou cenu fungovala lépe než Gore-Tex? Musím vás zklamat, zázraky se v tomto případě v podstatě nedějí. Přesto si to každý z nás musí zažít na vlastní kůži. Nejdříve koupí několik levných náhražek, které více či méně (častěji) fungují, než se naštve a konečně si pořídí pořádný kvalitní výrobek se kterým je konečně spokojený. Ironií osudu je, že peníze investované do hledání zkratek jsou často vyšší, než stojí ten "příšerně drahý" produkt našich snů.
Když jsem psal každý, myslím tím opravdu každý - mne nevyjímaje. Mohu vám vyjmenovat možná desítku takových případů. Jako bych byl nepoučitelný. Tak třeba rukavice. Na začátku své lezecké kariéry, kdy jsem na studiích "smrděl korunou" se mi nechtělo dávat více než tisícovku za pořádné Gore-Texové rukavice, tak jsem si koupil převleky z nějakého sice nepromokavého, ale také neprodyšného materiálu. V zimě na Matterhornu mi pak kvůli tomu omrzly ruce. Pochopil jsem, že tudy cesta nevede. Tato lekce mně stála několik stovek (plus ty omrzlé prsty, které cítím dodnes). Takže jsem si koupil lepší rukavice s nějakou neznačkovou membránou. Ty už stály skoro tisícovku, ale výsledek byl v podstatě stejný. Teprve na potřetí jsem si konečně dopřál pořádné. Mám je dodnes. Dal jsem za ně necelé dva tisíce, tedy v podstatě to samé, co mne stály ty dvoje "slepé uličky" před tím.

Nebo hliníková láhev. Siggina je drahá, stojí přes 400 Kč. Takže jsem si koupil v Tchibu tu samou litrovou za 199 Kč včetně termoobalu. Skvělé. Po dvou letech se ale závit vymačkal a láhev šla do koše. Tak jsem si koupil tu samou. Hádejte, jak dlouho vydržela. Tentokrát ani ne dva roky. Kamarád, který má už 10 let stále stejnou Sigginu, se smál, až se za břicho popadal a já si připadal jako ten největší blb. Tak do třetice snad zmoudřím.

Tyto a podobné zážitky si teď připomínám, když mám nutkání koupit si zase nějakou levnou kravinu. To je snad zdůvodnitelné jen pro toho, kdo se do přírody vydá jednou, dvakrát do roka. Pak to asi stačí. Pokud vás ale pobyt v přírodě skutečně baví a chcete si ho užít, nešetřete. Tím neříkám, že je potřeba vyhazovat vždy za to nejlepší na trhu. Šetřit přes míru se ale nevyplatí. Zrovna dnes přišel leták z Globusu. Speciální letní vydání s kempingovými věcmi. Tudy cesta opravdu nevede, to jsou vyhozené peníze. Osobně bych nešel ani o úroveň výše, kam řadím různé líbivé oblečení "městských" outdoorových firem (máme jich v Čechách několik), jakkoli chápu, že mnozí už tuto kategorii považují za "drahou", kdy už si "něco dopřávají".
Je to i jeden z důvodů, proč se s vámi v tomto blogu dělím o své zkušenosti. Nemusíte opakovat těžce zaplacené chyby. Navíc alespoň u mne platí, že se mi ty nemalé prachy dávají s lehčím srdcem, když znám někoho, kdo má s danou věcí pozitivní zkušenost. Takže pokud někomu pomohu občas v rozhodování, má to pro mne smysl.