Ještě k membránám

Prodloužený velikonoční víkend jsme strávili na skialpech v Ortlerských Alpách. Předpověď počasí byla všelijaká - záleželo na tom, kdo předpovídal. Přesto, nebo právě proto, jsem vyzkoušel malý experiment. Pokusil jsme se úplně obejít bez membrán. To jsem ještě na čtyřdenní tůře nikdy nezkusil. Goráče i softshellka zůstala tedy v autě a místo nich jsem si vzal jen lehký šusťákový komplet z materiálu na způsob Pertexu. V dubnu by to mělo stačit.
Pátek byl hezký, jen s mírným větrem. Na výstup stačilo triko, na sjezd jsem ho doplnil šusťákovkou. Naprosto ideální kombinace. Pokud to takhle půjde dál, tak jsem na tom vydělal. Batoh je lehký jako nikdy před tím a já nijak nestrádám. Spíše naopak.

Probuzení do sobotního rána přineslo překvapení. Tam, kde byla včera večer  tráva, leželo 10 cm sněhu. No co, zábava musí být, takže vyrážíme na tůru. Sotva vytáhneme paty, začíná sněžit. Sníh je poměrně vlhký. Mám na sobě triko a Pertexku, která chvíli odolává, ale za chvíli stejně promokne. Začínám tušit problém. Jak stoupáme výš, klesá teplota a postupně přestává i sněžit. K mému úžasu je bunda během půl hodiny opět suchá a na rozdíl od kámošů oblečených v membránách mám i spodní triko suché! Tak to zatím nemá chybu.

Idylka, co? Ve skutečnosti -15°C a silný vítr.

V neděli se prudce ochladilo. To by ještě nebylo tak hrozné, ale na hřebenu dosahoval vítr síly vichřice. V předpovědi bylo něco kolem 80 km/hod, realita mohla být klidně ještě šťavnatější. Už dlouho jsem nezažil situaci, kdy jsem v poryvu větru nebyl schopen udělat ani krok. Nemít s sebou novou Primaloftku Montura Skisky, tak jsem to odskákal. Doslova mi zachránila zdraví. Co bylo překvapivé je, že na nohou stačili spodky, Badily a lehké pertexové kalhoty. Bylo to sice bez rezervy, ale na spodek těla jsem netrpěl. Za to ruce! Kombinace powerstretchových rukavic a lehkých softshellových, které jsem ze zoufalství narval do sebe, byla naprosto nedostatečná. Ruce jsem musel roztáčet, aby neomrzly úplně. To jsem v dubnu vážně nečekal.
Na velikonoční pondělí už bylo zase jaro. Sluníčko a příjemné teploty bez větru. Takže jsem mohl bilancovat.
Funkčně nebyl v podstatě žádný problém, se bez membrány obejít. Při výstupu za větru to bylo dokonce mnohem příjemnější. Jediným problém se ukrýval v mé hlavě. Neustále jsem musel myslet na to, že jsem ty zatracené membránové věci nechal v autě. Člověk je tak zblblý, že když nemá své berličky, na které spoléhá, je dočista ztracen. Bylo by potřeba si na to zvyknout, ale jde to. Pokud bychom však nespali na chatách, tak bych to neriskoval a Goráče přibalil.
Druhá zkušenost je nasnadě. Ani v dubnu se člověk nemůže spolehnout na to, že nepřijdou krutimrazy hodné vrcholného ledna či února. Příště si rozhodně přibalím teplé rukavice a opět skvělou primaloftku Skisky.

Majestátná Königsspitze, alias Grand Zebru.

Jinak tůry v Ortlerských Alpách mohu vřele doporučit. Nádherné prostředí a kulinářské zážitky na chatách Branca a Pizziny jsou nezapomenutelné.