neděle 11. března 2012

Tak nám skončila sezóna...

Tak nám skončila na Klínech sezóna. Nedá se nic dělat, stoupající teplota už změnila sníh v břečku a i ta je už jen na hlavní sjezdovce. Spíš náhodou než promyšleným záměrem jsem se ještě v sobotu večer stihnul naposledy sklouznout při večerním lyžování.
Všechna objektivní fakta nahrávala tomu, abych byl totálně otrávený. Sníh měl konzistenci krupicové kaše a místy dokonce připomínal finskou krajinu tisíce jezer. Bylo zataženo a na potvoru začalo hned po našem příjezdu mrholit. Přesto jsem se cítil neuvěřitelně dobře. Čím to? Bylo to tím, že se klukům snad zázrakem podařilo z té břečky vykouzlit výborně upravenou sjezdovku? Ne, to nebyl ten hlavní důvod. Mám to tu rád. To místo má pro mne těžko popsatelnou přitažlivost. A to sem nejezdím tak dlouho.
Klíny jsem objevil někdy před šesti, sedmi let. Právě včas. Narodili se nám děti a jestli jsou Klíny pro něco zcela ideální, tak pro rodinnou lyžovačku. Hotel přímo na sjezdovce. Sklon sjezdovek tak akorát (tedy nepočítám-li černý slalomák). Rozumné ceny. To ale stále není všechno, proč budete Klíny milovat, stejně jako já. Tím nejdůležitějším jsou lidé kolem sport areálu. Kde jinde v Čechách se vám stane, že vám vlekař nechá vzít dítě na vleku "přes nohu", tj. vytlačíte ho nahoru opřené o jednu nohu, která mu tak podpírá celá záda? Nevím, ale na Klínovci nebo Božím Daru určitě ne. Přitom v Alpách je to naprosto běžné a podle mne i nejbezpečnější způsob, jak dostat dítko nahoru, když ještě samo na vleku nevyjede. Když přijde ten správný čas a vaše ratolest už se chce naučit jezdit sama, opět vám vlekař pomůže. Zpomalí vlek, pomůže i poradí vašemu prckovi jak nastoupit, takže zakrátko jezdí samo.
Je úžasné, co se tu povedlo Pepíkovi Dlouhému a lidem kolem něho vytvořit. Zázemí sport areálu a služby kolem jsou na úrovni jakéhokoli alpského střediska. Zasněžování, nové rolby, hotel se saunou, fitkem i whirlpoolem, horolezecká stěna, lyžařská škola, půjčovna lyží, snowpark, tenisový kurt, minigolf, ski bar přímo na hraně sjezdovky (výborné, pokud máte větší děti - máte je pod dohledem, přestože sedíte v teple u skleničky), pravidelně upravované stopy na běžky. A to stále není všechno. Prakticky celý rok tady pořádají různé akce a závody. Noční dvanáctihodinovku na běžkách, duatlony, triatlony i závody na horských kolech a mnoho dalšího.
Loučení se zimní sezónou je pro každého lyžaře poněkud smutnou záležitostí. Letos je to ale o něco lehčí. Sotva totiž sleze sníh, začne téměř kompletní přestavba areálu. Největší změnou bude nová čtyř sedačková lanovka Dopplemayer. Kvůli tomu dojde k mnoha dalším úpravám - rozšíří se sjezdovky, stávající Poma se přemístí na místo kotváku, stejně jako osvětlení, zkapacitní se technické zasněžování atd. Vznikne tak v horní části asi 300m široká sjezdovka. Už se nemůžu dočkat.
Ano, přiznávám, mám to tu rád. Co příroda ušetřila na přírodních podmínkách (přeci jen 800 m.n.m není moc, i když krajina je hezká), to přidala zdejším lidem. Především díky nim je pro mne toto místo tak přitažlivé. Pobyt na Klínech mne vždycky nabije energií, proto se sem tak rád vracím. A není mi líto ani těch 115 km od Berouna.